+420 465 321 089 | info@totembikes.cz
This content requires HTML5 & Javascript or Adobe Flash Player Version 9 or higher.

MTB elektrokolo SENSE na Tremalzu

Koncem srpna jsme navštívili s horskými koly jedno z nejhezčích míst pro milovníky horské cykloturistiky- kemp Al Sole u nádherného jezera Lago di Ledro (vzdáleného jen 10 km od známějšího Lago di Garda). Důvod byl jasný. V letní sezoně je Lago di Garda doslova obsypáno turisty a proplétání se masou cyklistů nepatří k našim zálibám:-). Naopak zmíněný kemp u Lago di Ledro je malinký a s omezenou kapacitou, proto je klidný a velmi příjemný. Pro tentokrát jsem využila možnosti vyzkoušet si terénní elektrokolo e-totem SENSE.

Z kempu Lago di Ledro jsme absolvovali několik krásných tras v okolních horských terénech.

První z nich byla téměř kultovní trasa na Tremalzo. Pro výjezd nahoru do sedla jsme zvolili asfaltovou cestu. Množství bikerů nás přesvědčilo o oblibě této trasy. Zpočátku mírná cyklostezka se brzy zlomila směrem nahoru a nezbylo, než se pořádně opřít do pedálů. V kopci už byla pomoc elektromotoru znát, čím větší silou jsem šlapala, tím více mi elektromotor pomáhal. Z pěti možných stupňů nastavení jsem v tom největším stoupání využila maximálně střední. Abych si kopec trochu "užila", jela jsem většinou na dvojku. I tak mě SENSE hnal nahoru tak, že jsem po pár zatáčkách ujela celé skupině a hravě jsem soupeřila i s italskými borci na silničkách. Při jejich předjíždění mi zdviženým palcem jasně dávali najevo, jak jsem dobrá. Dojeli mne až nahoře, když jsem čekala na ostatní. Tam zjistili, že jsem vlastně jela na elektrokole a viditelně se jim ulevilo:-).
Třináctikilometrové stoupání končí až na Tremalzu nad chatou Refugio Garda hraničním tunelem.
Poté následoval nádherný sjezd po staré šotolinové vojenské cestě. Nebezpečně ostré zatáčky, úžasné výhledy, vápencové scenérie plné horských květin, to je stručná charakteristika tohoto legendárního sjezdu. V této pasáži jsem musela dávat hodně pozor, elektrokolo je přeci jen těžší a má i výše položené těžiště. Jízda na něm je ale srovnatelná s normálním horským kolem.

Cílem naší druhé etapy byl bikery oblíbený horský průsmyk Bocca di Trat s horskou chatou Nino Pernici (1600 m. n. m.). Zpočátku opět nepatrné stoupání přes Pieve di Ledro a několik navazujících vesniček se po odbočení z hlavní silnice velmi rychle mění. Prudké stoupání a ostré nekonečné zatáčky jsem už jela s pomocí elektromotoru na dvojku. Tentokrát jsme byli na trase sami. Pomoc elektromotoru jsem i tentokrát ocenila naplno, zvláště pak při přejezdu šotoliny či kamenitých úseků, kde jsem si místy vypomohla i 4 a díky tomu jsem výjezd zvládla opět jako první. Na posledním úseku se již koncentrace lidí zhoustla, parkoviště se pomalu začalo plnit návštěvníky. Odměnou po náročném výšlapu bylo výborné kvasnicové pivo doplněné o nádherné zpěvy pěveckého sboru, který měl na chatě Nino Pernici soustředění.

                   
Cestu nazpět jsme absolvovali po stejné trase a až během ní jsme si naplno vychutnali převýšení. Ostré zatáčky a úzká silnice nutily k opatrnosti.

Třetí trasu jsme tentokrát vedli na opačnou stranu. Nejdříve strmý sešup k jezeru Lago di Garda po staré cestě s tunely Strada del Ponale. Následuje stoupání cestou po úbočí směrem k vesničce Pregasino. Po cestě nezbytná zastávka u kultovní velké bílé sochy Madonny s úchvatnou vyhlídkou na modrozelenou plochu jezera Garda. Odtud už pak jen stoupání , během niž se rychle asfaltová cesta změnila v terénní. Výhodou této části je, že je obklopena stromy a vedro je tak namáhavém stoupání snesitelnější. Elektromotor na dvojku až trojku pomáhá zejména v místech, kde je těžké při nízké rychlosti držet rovnováhu. Následně přichází technicky náročný úsek, cesta plná kořenů, kamenů i půlmetrových přírodních schodů, což nám znemožňuje jízdu na kole. V této fázi v jízdě nepomůže ani elektromotor, využívám však funkce "walk", při které motor bez šlapání pomáhá zhruba šestikilometrovou rychlostí tlačit. Těsně pod vrcholem najedeme na širší cestu a dále je možné už zase pokračovat na kole. Cesta nazpět už byla podstatně jednodušší:-)

           

Baterie vydržela každou trasu, ale nabíjela jsem po každém dojezdu. Představa, že bych zůstala "viset" někde v kopci nahoru, se mi ani trochu nelíbila.

Přestože jezdím raději "za své", musím uznat, že to byla zajímavá zkušenost. Elektrokolo splnilo mé představy a potěšitelné bylo i to, že pomoc motoru přicházela v okamžiku, kdy jsem to nejvíc potřebovala- tedy při záběru do kopce. Naopak pokud se náhodou jelo po rovině, pak pomoc byla nepatrná. Bylo mi vysvětleno, že je to díky torznímu snímači, který nastavuje přípomoc elektromotoru.
Výrazná byla nejen úspora času (pokud se nečeká na ostatní ze skupiny:-)), ale hlavně vlastních sil do kopců. Což mělo za následek to, že jsem se stala nejčilejším členem naší výpravy a s přibývajícími dny jsem tak postupně přebírala roli kuchařky a masérky.

Lucka